Maminek, tatínka, genderová logika

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nás na začátku tohoto týdne obšťastnilo příručkou „Kultura genderově vyváženého vyjadřování“. Žil jsem v představě, že eskapády Michaela Kocába ve Strakově akademii může těžko něco překonat. Ale tým náměstkyně Kláry Laurenčíkové, jenž sestavil pamflet pojednávající o genderově korektním jazyce, přebil i jeho příručku proti homofobii. Neměl bych to MŠMT příliš za zlé, je to už dvacet let, co bylo členským státům Evropskou komisí doporučeno, aby směrnici pro tvorbu lingvistických kotrmelců vytvořily a uvedly do praxe. Skoro by se chtělo říci, že jsme pozadu. Škoda jen, že musíme „Západ-náš vzor“ (s ním kamkoliv, a hlavně „na věčné časy“) poslušně kopírovat zcela ve všem.

Politická teorie zná koncept „reference country“. Lze poměrně přesně změřit, za jak dlouho bude v naší zemi přijat zákon dříve schválený v jiném státě stejného civilizačního okruhu. Když byla v Holandsku zřízena institutuce registrovaného partnerství, dalo se s mírnou odchylkou spočítat, kdy k tomu dojde i u nás. Stejně jako legalizace lehkých drog. A nyní prosazování genderově korektní mluvy. Takže až v Holandsku uzákoní povinný odstřel postproduktivních důchodců, budeme vědět, do jakého termínu si sbalit kufry a přesunout se někam dál…

Genderového šílenství jsme se nicméně konečně dočkali. Zvláštní je, že kromě hrstky ženštin v kalhotách a sestřihem na ježka nikdo nejásá. Ostatně, někomu to může být ukradené, za co se od nás vybrané peníze vyhazují. Když tu máme tu ekonomickou krizi, když silničáři nemají na posypovou sůl, když Rath nemá na proplácení zdravotnických poplatků, když Bém nemá na Opencard a olympiádu, aspoň máme na MŠMT třicetiletou náměstkyni, která si se svým profi teamem hraje na Jungmanny a Dobrovské a s tužkou v puse, či prstem na klávesnici, vymýšlí newspeakové novotvary, nad nimiž se Skácel, Reynek či Seifert v hrobě přehazují.

Ale opět, mějme pochopení, když nám stoupá ta nezaměstnanost, kdo by si své práce nevážil a nesnažil se vzbudit dojem úderného pracovníka? Státní správa sic je známa jako príma schovávačka, kde se i za pikolou může stát a výpověď nikdy nikoho nenajde, ale trocha aktivity nikdy nezaškodí. Pro povýšení je možná přeci jenom zapotřebí více, než být dobrou drbnou u kávy. A když nám za to ještě pár hyperaktivních feministek zatleská, proč něco inovativního nevyplodit?

Ostatně, takový genderový slovník může být znamenitá věc. Představme si tu hrůzu, kdybychom nevěděli, jestli v kokpitu našeho letadla sedí pilot, či pilotka! Děsivá představa. Raději si to přečíst na letence, abychom se rozhodli, zdali nastoupíme. Nebo kdybychom v ordinaci nevěděli, zdali před námi stojí chirurg, nebo chiruržka. Musíme si to předem exaktně přečíst na dveřích, abychom se rozhodli, zdali se necháme vyšetřit. Možná by ale stačilo, kdybychom na sobě nosili nějakou pohlavní rozpoznávací značku. Židé také nosili žluté hvězdy, aby si je rasoví čističi mohli lépe vyhmátnout. Však ono dnes už je to vizuální rozlišení leckdy složitější. Byli jste v poslední době nakupovat? To aby se muž opakovaně ujišťoval, že je skutečně v pánském oddělení. Nejenže je problematické rozeznat, jaký oděv je dámský a jaký pánský, ale v obou odděleních se promenádují, a pro sebe vybírají, obě pohlaví. Tolik má nedávná a poněkud traumatizující zkušenost…

Ženská emancipace se poněkud vymkla z rukou. Takhle to John Stuart Mill bezpochyby nemyslel, když horoval za volební právo pro něžné pohlaví. Ženy již mohou bez problémů pracovat, volit a být voleny, učit se a vyučovat, vstupovat kam chtějí, nechodit kam nechtějí… S radostí bych se hned poklonil té, která by konečně svěsila prapor a vyhlásila, že je doemancipováno. Protože čeho jsme svědky, už jde nad rámec normálnosti a blíží se hranici šílenosti. Pokud už ji nepokořilo. Když Fukuyama vyhlásil konec idejí, těžko mohl tušit, že totalitární pojetí rovnosti, pohrobek socialismu přežívající ve formě zombie, na sebe vezme podobu tak děsivé formy, jako je feminismus.

Nový jazyk se ovšem učit nehodlám. Nebudu sledovat Superwomanku, jíst nůžkou, vítat hostky ani psát perkou. Křesťané nezačnou věřit v Bohyni ani Ježíšku Kristku. Muslimové nezačnou věřit v Allážku a vzývat Mohammedku. A já nebudu rezignovat na rody. Odmítám titulovat babičku a dědu „můj drahý prarodiči“. Ať mě za to klidně zavřou.

Mimochodem, můj Word mi superwomanku, hostku i nůžku podtrhává červenou vlnkou. A dokonce i termín gender je pro něj neznámý. Asi je načase jej zažalovat. Nebo ji?

převzato z http://www.tomasvana.cz/

eA