Splatařovy fejetony

Přiznávám se! Míval jsem z nich docela strach. Možná vidí až na dno duše? A někdy i dál! Snad čtou myšlenky? Pokud ano, tak asi tuší, co vám teď budu psát. O kom? No o psychiatrech. Většina psychologů vystudovala psychologii proto, aby se vyznali sami v sobě. Psychiatři ne. Jsou to milí podivíni. Nevěříte? Třeba vás přesvědčím.

Jste-li lékař a nepracujete právě na patologii, může se stát, že vám vděční pacienti budou nosit drobné dárky. Nejčastěji slivovici. Tento domácí výrobek funguje jako neoficiální směnná jednotka. Tou se mohly stát svého času klidně i háčkované dečky, kdyby se je podařilo vyrábět tekuté a příjemně se po nich motala hlava. Takto jejich místo zaujala nenápadně vyhlížející aromatická lihovina, populární i přes nezanedbatelné riziko oslepnutí , oněmění či pravidelně se dostavující nevolnost. Řada z nás si často přála, kdyby byla bývala strávila předchozí noc ve společnosti nevtíravě sympatických háčkovaných deček, protože procento nežádoucích účinků spojovaných s těmito je zpravidla zanedbatelné a dementní vzhled lze jejich prostřednictvím navodit s podobným efektem.

V posledních týdnech nám bulvár i rádoby seriózní tisk přinesly několik novinek z oblasti sexuologie. Ačkoliv mám v medicíně převážně jiné zaměření, rád bych do celé záležitosti vnesl náhled zapáleného amatérského badatele.

Chcete, aby vám zobala z ruky? Vemte si slepici! Pokud máte nahrabáno a jste dostatečně zazobaný, máte na výběr. Slepic je jako much. Jako vlk v rouše beránčím potměšile snováte pavoučí sítě v duchu pořekadla: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. A potrefená husa jde odevzdaně do chomoutu, jako ovce na porážku. Ovšem i černá slepice snáší pouze bílá vejce. O zlatých ani nemluvě. Koníčkem té vaší klisničky se dříve či později stejně stane jediné – dělat si z vás dojnou krávu.

Souboj pohlaví se opět dostal na přední stránky novin a časopisů. Stalo se tomu kupodivu i u renomovaného tisku, protože se k překvapeni některých nejedná o souboj pohlaví samotných, nýbrž o virtuální wrestling jejich majitelů. Autoři tohoto slovního spojení rovněž předpokládají, že se na kolbišti utkají výhradně pohlaví opačná, čímž se celý problém ne příliš šťastně a mechanisticky degraduje na pouhou konfrontaci zástrček se zásuvkami. Jiné vysvětlení termínu „opačné pohlaví“ se opravdu špatně hledá.

Redaktoři bulvárních deníků občas chtějí v anketách vědět, jakou část ženského těla zkoumají muži svými pohledy jako první. Pokud jsou ankety neanonymní, pak se na prvních místech umísťují oči, nohy či jiné neutrálnější oblasti ženského těla. U anonymních anket vedou jednoznačně ňadra a zadečky nebo v obraceném pořadí zadečky a ňadra. Na základě tohoto rozdělujeme muže na horňáky a dolňáky. Kromě anket došlo i na zajímavá měření, kdy bylo mužům na diskotéce připevněno laserové zařízení sledující pohyby očních bulbů a vědci zkoumali, kam dopadají paprsky na dívky vstupující do nočních podniků. Jen netuším, jak mohl zadeček skórovat i v této disciplíně, protože většina dívek podle mých předpokladů vchází na diskotéku čelem či případně hrudí. Na druhou stranu chápu, že oči se v podobném měření nemohou ucházet o významnější místo, a to zejména kvůli nebezpečí poranění sítnice laserem.

Nemám rád zimu. Jakmile zahlédnu v televizi závěje, ledovce a fjordy, naskočí mi husí kůže. Rovněž nevyhledávám příležitosti k pomazlení se s mrožem či losem, neboť, jako městský člověk sídlištního typu, trpím strachem z velkých zvířat, zejména ze šelem. Přesto je mým oblíbencem lední medvěd. Lední medvědi jsou totiž všichni bez výjimky leváci.

Navzdory všem zákonům o rovnoprávnosti a rovnocennosti obou pohlaví nelze přehlédnout jejich funkční odlišnost při aktu vykonávání malé potřeby. Zatímco pánové mají ve zvyku stavět se k tomuto problému čelem a hrdě vzpřímeni, dámy jej řeší, s pokorou k hlasu přírody, vsedě. Veškerá rovnost končí u záchodového prkénka. A právě diskutabilita startovací polohy tohoto prkénka se v mnoha domácnostech jeví jako zásadní genderový problém.

V roce 1999 se na krásném 6. místě celoroční hitparády umístila skladba naší makrostár Ilony Czákové s názvem Tornero. Připouštím, že až k tomuto místu se nejedná o typicky fejetonovou informaci. Sám nepatřím ke konzumentům středního hudebního proudu a naše normalizační a postnormalizační divy mi (není divu) trochu splývají. Možná, že jste na píseň už zapomněli. Ale pokud by éterem znovu zaznělo jedovaté: „tooooornéééééróóóó“, zřejmě by si ji většina vybavila.

Literatura povznáší lidskou mysl a přispívá k dobrému duševnímu a mnohdy i tělesnému stavu člověka. Pravidelná, leč přiměřená četba uvolňuje psychiku, pomáhá odbourat stres, zapomenout na starosti a navodit příjemnou náladu. V uzavřeném člověku povzbudí intelekt, má-li jaký, zbaví jej ostýchavosti a způsobí, že dotyčný nekňuba dokáže pak s dámou, která by si jej dříve ani nevšimla, pohovořit zasvěceně o láčkovcích či přesvědčit ji, aby mu půjčila na vlak. Není divu že mírné, pravidelné čtení doporučují čtyři z pěti lékařů. Však také mnozí z nich jsou náruživými čtenáři.